A PROTO
Úředníci finanční správy se snaží dokázat, že naše činnost není nezisková, ale naše spolky splňují i definici NNO uvedenou v dokumentu Státní politika vůči nestátním neziskovým organizacím na léta 2015 – 2020, tj. naplňují následující znaky:
„Organizovanost (stálá, formalizovaná struktura), soukromý charakter a nezávislost na státu (soukromoprávnost), nerozdělování zisku (mezi členy a rozhodující osoby), samosprávnost (vnitřní struktura) a dobrovolnost (ve smyslu „s účastí dobrovolníků“).“
Začátky celosvětového internetu sahají do 60.let 20. století, v České republice došlo k prvnímu připojení do internetové sítě v roce 1992, díky ČVUT. Následně vznikla univerzitní výzkumná síť CESNET. Internet byl tehdy v plenkách a jeho uživatelé (převážně univerzitní profesoři a studenti) teprve zkoumali a objevovali možnosti, které tato nově vznikající nezávislá komunikační infrastruktura může přinést. V roce 1996 vzniká propojovací sdružení NIX.CZ.
V roce 2002 vznikly první bezdrátové sítě wi-fi a s nimi i komunitní sítě, které byly pro domácnosti dostupnější rychlejší, inovativnější a často také představovaly jediný způsob připojení k internetu. Tyto pak byly podporovány obcemi a městy a EU tuto formu budování sítí podporuje dodnes.
Jen v ČR tehdy vzniklo více než 100 komunitních sítí, jejichž nepsaným vzorem byla původně pražská nezávislá nezisková amatérská počítačová komunitní síť CZFree.Net. Paralelně s tím jako protipól komunitním sítím začaly vznikat také komerční subjekty, jejichž obchodní model počítal s prodejem služby - připojení k internetu. Zatímco v komunitách si lidé své sítě budovali a spravovali sami pro své potřeby, komerční firmy tak činili s cílem generovat zisk. Oba způsoby provozování sítí jsou dodnes v ČR rozšířené a navzájem se doplňují, neboť komerční subjekty investují do svých privátních sítí zpravidla tam, kde se naskýtá vidina rychlého zisku, komunitní sítě (jež nesledují zisk jako svůj primární cíl) fungují tam, kde si lidé dokážou sami pro sebe zařídit to co potřebují.
Spolek je právnická osoba, kterou tvoří jeho členové. Členem se zpravidla může stát každý, kdo má společný zájem a koho spolek mezi své členy přijme. Členství ve spolku je vždy dobrovolné a záleží na každém členovi, zda a do jaké míry se zapojí do případných spolkových aktivit. Členové tuto možnost mají, není však povinná (pokud si spolek sám nestanoví jiná pravidla). K založení spolku vede lidi vždy společný zájem, ať už je to třeba rybaření (a s tím spojená starost o společný rybník), nebo sportování (výstavba a provozování společných sportovišť) či třeba zájem na elektronické komunikaci (výstavba a provozování společné datové sítě). Členové mohou k naplnění svých společných zájmů přispívat různě, nejčastěji formou členských příspěvků do spolku (o jejichž výši si spolek sám rozhoduje) nebo vlastní činností například formou brigád a podobně. Spolek se však nemusí spoléhat jen na to, co si sami členové udělají, může si také z naspořených prostředků zajistit vybavení či služby od externích dodavatelů. Spolek může své aktivity a prostředky směrovat buď pouze ke svým členům, ale může také vyvíjet aktivity pro ostatní, kteří nejsou členy spolku. Spolek však nesmí ve své hlavní činnosti podnikat (může tak ovšem činit, pokud se jedná o činnost vedlejší).
Komerční poskytovatel má svého majitele, který sleduje jiné cíle (především to bývá pravidelný zisk z provozu sítě, může to být také zisk z budoucího prodeje sítě jako takové). Uživatelé sítě jsou pak v roli pouhých platících zákazníků a do podnikání poskytovatele (a provozu jeho sítě) nemají co mluvit. Členové spolku oproti tomu mají řadu možností, jak ovlivňovat jeho fungování. Mohou například sami určovat pravidla, jak bude ona síť provozována či financována. V rámci spolku však nemohou podnikat v hlavní činnosti spolku a nemohou si tak vyplácet případný zisk. Nedávalo by to vlastně ani smysl, neboť je-li provoz sítě financován z příspěvků členů, pak vyplacení případného zisku opět jeho členům by znamenalo vrácení části oněch příspěvků zpět těm, kteří je dříve spolku odvedli. Žádného zisku by se tak členové nedobrali.
Spolky od svých členů přijímají úplaty ve formě členských příspěvků dle stanov. Z těchto příspěvků pak financují svůj provoz a své činnosti. Daňové zákony stanovují pravidla, jakým způsobem mají být členské příspěvky spolků zdaněny, tudíž spolky v minulosti postupovaly v souladu s těmito pravidly. Poté, co u spolků provozujících sítě proběhly daňové kontroly, rozhodla finanční správa o rekvalifikaci spolky přijatých úplat a to způsobem, který neodpovídá stanovám spolků ani zákonným normám. Podle stanoviska finanční správy mají mít tyto úplaty odlišný daňový režim, a to jak pro daň z příjmů právnických osob, tak i pro daň z přidané hodnoty. Pro spolky to znamená značnou právní nejistotu, a tak se v těchto věcech obrací na soudy. Tím, že došlo ze strany Finanční správy ke stanovení jiných daňových pravidel, jež se odchylují od litery zákona (a navíc pouze pro některé spolky), nastává otázka, zda je ještě Česká republika právním státem a jak je to u nás vlastně s legitimitou očekávání v právu.
Jedním z hlavních argumentů ze strany Finanční správy je „nízká aktivita členů“. Pokud by ale toto kritérium aplikovali i na další spolky, mělo by to devastující dopad na jakýkoliv spolkový život v ČR. Naši členové jsou často aktivní i v jiných spolcích, jako jsou sportovní, hasičské, hudební, výtvarné, vedení dětských kroužků, táborů a podobně. Proto víme, že počet aktivních členů ve všech spolcích je relativně malý a jedná se často o tytéž lidi v dané obci či městě. I menší skupiny aktivních členů ale mají významný přínos pro všechny zúčastněné.
I spolek musí z něčeho žít. I když mnoho členů používá vlastní zařízení, většinou se na společný provoz a budování sítě skládáme formou členského příspěvku. Tyto finance jsou pak vždy zpětně vkládány do spolku a umožňují nám neustále rozšiřovat a zkvalitňovat možnosti spolku. Naše nezisková podstata zaručuje, že veškeré výdělky nepadají do kapes manažerům nebo majitelům a spolku v jeho cílech pomohou. Členské příspěvky jsou většinou jediným příjmem spolků a tím pádem pokrývají běžný provoz spolků, nákup všech potřebných zařízení, výstavbu sítě a fixní náklady.
Ano, může. Toto však může být pouze vedlejší činností spolku a příjmy z takového podnikání musí být použity na účel spolku. V hlavní činnosti je totiž spolkům podnikání ze zákona zapovězeno. Je však také nezbytné definovat, co je podnikání: Podnikání je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a za účelem dosažení zisku. Soudní dvůr EU ve svém rozsudku C-174/00, EU:C:2002:200 dále dovodil, že samotné dosažení kladného účetního zůstatku u společnosti na konci účetního období (jež se v účetnictví označuje jako zisk), neznamená automaticky naplnění definice podnikání, dokud tento zisk není rozdělen. Spolky jsou organizacemi neziskovými, mohou však na konci svého účetního období dosahovat kladného výsledku hospodaření (zisku), pokud tento nerozdělují mezi své členy. I spolky totiž mohou vlastnit a spravovat majetek (například budovy), k jehož údržbě jsou často potřeba větší objemy peněz. Spolky tak mohou dosahovat účetního zisku, pokud například spoří prostředky na investice, jež svým objemem přesahují finanční možnosti spolku v účetním období (budoucí oprava střechy, výstavba optické sítě v obci a podobně).
Člen statutárního orgánu spolku odpovídá spolku za škodu, kterou zaviní tím, že nepostupuje s péčí řádného hospodáře. Samotní členové spolku však neručí za případné dluhy spolku (§ 215 odst. 2 Občanského zákoníku).
Spolek může obecně dělat vše, co není zákonem zakázáno. Provozování sítě (či takzvané poskytování internetu) spolkům zakázáno není a v ČR je historicky velmi rozšířené. Spolky mohou provozovat své sítě buď výhradně pro své členy nebo je mohou zpřístupnit i nečlenům spolku (ať už zdarma, nebo za úplatu). Spolky však nesmějí podnikat v rámci své hlavní činnosti.
V reálném světě existují různě smýšlející lidé, někteří své činy konají upřímně, jiní mohou podvádět a dělat věci, jež odporují dobrým mravům či přímo zákonům. Jelikož spolky tvoří výhradně lidé, mohou se tyto vlastnosti přenést i tam (to platí obecně, podvádět mohou i podnikatelé či firmy…). Nelze vyloučit, že mohou existovat spolky, jež slouží k jiným účelům, než mají uvedeno ve svých stanovách a mohou tak například sloužit ke skrytému podnikání některých osob. Jak však odlišit „pravý“ spolek od toho „falešného“? Je to především věcí členů spolku, kteří by měli sami dbát na dodržování spolkových stanov a zákonů. U „pravého“ spolku by měly vždy fungovat mechanismy samosprávy. Členové by měli mít možnost rozhodovat ve věci spolku, kontrolovat hospodaření spolku a měli by také sami mít možnost kandidovat a být voleni do orgánů spolku. K tomuto zpravidla slouží Členské schůze spolku (či Valné hromady), kterých by se členové měli mít možnost účastnit a na kterých by jim mělo být umožněno vykonávat členská práva. Dalším vodítkem může být transparentnost spolku vůči svým členům, tedy zda se mohou členové seznámit s hospodařením spolku, se zápisy z členských schůzí či jsou-li případné podněty členů příslušnými orgány spolku vyslyšeny či řešeny.
